Západní Tatry 2022
Letošní horskou túru jsme pojali trochu odpočinkově a na pohodu. Alespoň takový byl původní plán. Po 18 letech našich spanilých jízd do Itálie, Rakouska a Německa jsme se rozhodli pro vzpomínkovou „retro“ túru a vrátit se zpět do Tater. Z původního plánu vylézt na Lomnický štít (i s průvodcem) jsme nakonec museli ustoupit, protože jsme pozdě rezervovali ubytko na vhodných chatách. Takže jsme se rozhodli pro základnu na Žiarske chatě a naplánovat trek po okolních vrcholcích.
Pátek 16. 9. 2022
S nepříliš příznivým meteo výhledem na víkend vyrážíme v 6hod ráno z I.P. Pavlova v našem tradičním složení: Petr Slapnička, Majkl Žák, Vláďa Janouš a já. Na D1 dáváme snídani v Mekáči a bez většího zdržení míříme na Kroměříž, Zlín a pak přes hranici na Púchov, Žilinu. Dále se napojujeme na D1 směrem na Prešov, Ružomberok a Liptovský Mikuláš. Odbočujeme do vesničky Žiar a parkujeme na velkém parkovišti až těsně u vstupu do Žiarske doliny v cca 13hod.
Vzhledem k tomu, že na Žiarsku chatu to bylo jen cca 1,5hod, tak se rozhodujeme vydat na delší túru na Baranec, Smrek a přes Žiarske sedlo sestoupit k chatě. Jednalo se o výživnou 7-hodinovou túru, takže se příliš nezdržujeme, v rychlosti se najíme, převlékneme a v cca 13,30 vyrážíme. Oproti minulým rokům nemusíme tahat žádné extra vybavení (helmu, mačky, úvazky, cepín a lano), a tak si balíme jen menší baťohy a jejich nízká váha je pro nás něco, co jsme hodně dlouho nezažili.
Cesta vede nejprve zarostlým úbočím s vysokou trávou, po pár stech metrech vede již jen lesem prudším stoupáním. Potkáváme spoustu turistů směřující dolů a cestou nacházíme spousty hub, hlavně klouzků. Po pár hodinách stoupání, na jednom odpočívadle v nízkém porostu kosodřevin, slyšíme medvědí bručení. Nedokážeme odhadnout, jak daleko to je, a tak pro jistotu Majkl neponechává nic náhodě a vytahuje rolničky, které zabavil dětem z hudebního kroužku. 
Na vrchol Baranec (2 184 m) dorazíme okolo 17hod a trochu nás začíná znervózňovat odhadovaný čas příchodu na chatu – v cca 20hod, tedy již hodně za tmy. Na vrcholu se proto zdržíme jen krátce, navíc pociťovou teplotu odhadujeme kolem 0 st. A tak pořizujeme fotodokumentaci a za fučení nepříjemného větru pokračujeme sestupem a zase stoupáním na Smrek (2 072m), kam se dostaneme asi o hodinku později. Je sice zataženo, ale neprší a to je hlavní. Kocháme se krásnými výhledy především na Žiarskou dolinu pod námi a naproti na vrcholy Plačlivé, Ostrý Roháč a Volovec.
Pohled z vrcholu Baranec
V 18,45 sestupujeme k ukazateli v Žiarskem sedle (1 919m). Zbývá nám ještě 1,5 hodiny k chatě. Začíná se stmívat, a tak nasazujeme čelovky. Cesta dolů je pro nás už trochu utrpením, máme už v nohách slušně odchozeno a Majkl si to o to víc užívá se svou dlouhodobě laborující achilovkou. Navíc musíme ve tmě dávat pozor na každý krok. Zleva od potoka opět slyšíme medvědí bručení, a tak zvyšujeme frekvenci cinkání rolniček i konverzace mezi sebou.
Ke Žiarské chatě (1 283 m) dojdeme asi v 20,15. Jídelna nebyla ani z poloviny obsazená, takže ubytujících tu moc nebude. Těšíme se na teplé jídlo, ale paní v okénku nás hned zpraží – teplá jídla jen do 19,30 a nic studeného už nám nepřipraví ani náhodou, protože zavřeli kuchyň. Odkázala nás na štrúdl ve vitrínce. Hm, takové nepříjemné retro z doby komunismu jsme si teda užít úplně nechtěli. S naštvanou náladou si alespoň dáváme pár pivek Šariše a dojídáme vlastní zásoby jídla. Marně společně vzpomínáme, kde bychom zažili podobně nevlídné přijetí. Za posledních 18 let na horských chatách v zahraničí nás takhle ještě nikdy a nikde neodbyli – naopak, i když jsme někam přišli pozdě, vždy nám nabídli alespoň teplou polévku nebo nám připravili studené mísy či chleba se špekem. Vše navíc paní korunovala tím, že poslední nápoje vydávají jen do 21,20 (po tom, co jsme se tomu podivili, odpověděla: „Aspoň si to na budúce zapamätáte“). Posledním hřebíčkem bylo, když nás i ostatní začali po 22hod vyhazovat z jídelny, že tam musí uklidit, že si pivo můžeme dopít na pokoji. A jako důkaz, že to mysleli vážně, tak zapnuli lux. Pro nás těžko uvěřitelný přístup.
Útěchou nám byla čistá jizba s povlečením, peřinami a polštáři a teplá voda na žeton. Umývárny (i s teplou vodou) a záchody byly perfektně čisté. To vše potěšilo.
Žiarska chata
Dnešní túra:
Parking Žiar: 13,30 – Baranec: 17,00 – Smrek: 18:00 – Žiarske sedlo: 18:45 – Žiarska chata: 20:15
Převýšení: cca 1300 m
Délka: 7 hod, cca 13 km
Ceny – Žiarska chata:
Ubytování: 18 €/noc v jizbě pro čtyři
Snídaně: 7 € (od 7, 7:30 a 8hod)
Točené pivo: Šariš 2,50 €, Plzeň: 3,50 €, Radler: 3 €
Kofola: 2,5 €
Sobota 17. 9. 2022
V 7,30 sejdeme na snídani. Připravené jsou pro každého talíře se šunkou, sýry a pečivo. Každý také dostane hrnek horkého čaje, nějaký džem, med, másílka a hnusný kafe z automatu. Taková standardní klasika.
Něco před 9hod vycházíme a opět stoupáme po chodníku směrem do Žiarského sedla. Cestou hodíme řeč s bandou důchodců, které vedl asi tak 75-letý kmet, a který údajně zorganizoval jejich již 34. společný výstup na Ostrý Roháč. Hm, slušný počin.
Zhruba ve 2/3 cesty zabočujeme doleva na rozcestí Pod Homolkou (1 700m) a traverzem dále stoupáme k sedlu i přes malé zdržení způsobené výběrem špatného směru stezky i Vláďovu tradičnímu vysypání v přírodě. Cestou se opět kocháme, počasí zatím vychází parádně, občas vysvitne i sluníčko. Vidíme Baníkov, Hrubou kopu a Tri kopy, za zády pak mohutný Baranec, takže máme jako na dlani celou trasu, kterou jsme šli včera.
Pohled na Baranec (vzadu vpravo) a Smrek
Do Smutného sedla (1 963m) vystoupáme v cca 11hod. Zde se rozhodujeme pokračovat na Plačlivé (2 125m) a Ostrý Roháč (2 088m), které jsme upřednostnili před asi ještě o něco delší cestou na Baníkov (2 178m). Počasí nám stále přeje, občas trochu zafičí. Zhruba o hodinu později jsme na vrcholu Plačlivé, kam stoupáme stezkou, pak už jen po skále.
Pohled ze Smutného sedla na Plačlivé, Ostrý Roháč a Volovec (zprava doleva)
Obědváme přímo na vrcholu. Po cca 20 minutách sestupujeme dolů k rozcestí pod Plačlivé, odkud zamíříme doleva. Čeká nás prudké klesání, přelézání skal a zase stoupání vč. jednoho úseku s řetězy, až na první z vrcholů Ostrého Roháče (13:30). Necháváme tam baťohy a dále po skále jištěné řetězem sklouzneme asi 10 metrů dolů a vyšplháme na druhý vrchol Ostrého Roháče. Odtud pak vidíme pokračující cestu směrem na Volovec, která je hned na začátku jištěná řetězem, protože jde o celkem exponovaný úsek. Nám už to ani moc vzdušné, ani nebezpečné, vůbec nepřipadá po zkušenostech z ferrat v zahraničí.
cesta na Plačlivé
Ostrý Roháč
Vracíme se stejnou cestou zpátky a první úsek pod vrcholem jištěný řetězem tentokrát obcházíme zleva, neboť se tam vytvořila fronta. Na rozcestí pod Plačlivém jsme zpět zhruba v 15hod. Odtud míříme serpentinami dolů až do Žiarskeho sedla. Cestou potkáváme Čechy, které zaujalo cinkání Majklových rolniček. A hned přidávají historku, že prý dnes někde na chodníku ke Žiarske chatě viděla nějaká holčina medvěda, který se kolem ní prošel jakoby nic a vůbec si jí nevšímal…
Ze sedla nás čeká stejná cesta k chatě jako včera, tentokrát však za luxusního světla. A musím říct, že to bylo taky o dost příjemnější. Na Žiarske chatě jsme zpět v cca 17hod. a těšíme se konečně na teplé jídlo. Objednáváme si kapustovou polévku s klobásou a dostáváme velikou misku husté polévky, která nás samotná plně zaplní. Okolo 20hod ještě přidáváme nějaké sladké jídlo a už nečekáme na zavíračku a vyhození z jídelny a raději míříme do pokoje v prvním patře. Po rychlé sprše již něco po 21hod chrníme jak zabití.
Dnešní túra:
Žiarska chata: 8:45 – Pod Homolkou: 10:00 – Smutné sedlo: 11:00 – Plačlivé: 12:00 – Ostrý Roháč: 13:30 – Rozcestí pod Plačlivém: 15hod – Žiarska chata: 17:00
Převýšení: cca 900 m
Délka: 8 hod, cca 12 km
Ceny – Žiarska chata:
Kapustová polévka s klobásou: 6 €
Šulance pln. makom: 8 €
Palačinky s džemom: 8 €
Pečená klobása: 8 €
Neděle 18. 9. 2022
Celou noc slyšíme, jak venku prší či mrholí, ale to už nás moc netrápí. Nic náročného nás už nečeká. Ráno nás probouzí impozantní pohled od chaty na zasněžené vrcholy i pocukrovaná úbočí okolních kopců. Měli jsme velké štěstí, že nás takové počasí nepotkalo o den dříve. Teď už bychom na vrcholky těžko vylezli.
Pohled na Žiarskou chatu a Baranec
Po snídani, která se tentokrát skládala z párků, se v poklidu balíme a o hodinu později už míříme Žiarskou dolinou k parkingu. Celou cestu drobně smráká, je sychravo a teplota pocitově oproti včerejšku o dost klesla. Opět si připomínáme, jaké máme štěstí, že nejhorší počasí nás potkalo až ten poslední „ústupový“ den.
Nechceme jít po silnici, tak odbočujeme na stezku po modré, která kopíruje asfaltku. Slyšíme však hned z několika směrů z houští zlověstné bručení, a to docela blízko, a tak jsme vyhodnotili další pokračování po modré jako holý nerozum. Zařazujeme rychlou zpátečku a spěcháme zpět na silnici. Medvědí bručení nás provází ještě nějakou dobu cestou dolů, a tak se ostražitě rozhlížíme, zda někde huňáče neuvidíme. To se nám ale (asi naštěstí) nepodařilo. Do toho všeho přichází tradiční „Vláďova chvilka“ a tak na něj nervózně čekáme, až se konečně vyhrabe z křoví u silnice. Asfaltka klesá v mírném sklonu, takže nás ani moc nebolí nohy a zhruba v 10hod jsme zpět u auta. Převlékáme se, platíme parking v automatu u závory (8 € – 4 €/den, platba jen hotově) a v 10,30 svištíme na dálnici směrem na Žilinu. Waze nás však brzy odvádí na okrsky (kvůli zácpě) a tak to objíždíme přes Bešeňovou a na hlavní silnici se napojujeme až v centru Ružomberoku. Cestou ještě kupujeme ovčí sýry a přetrpíme asi běžnou dopravní zácpu u Strečna. Až v ČR kousek za hranicemi dáváme oběd v motorestu a přes D1 přijíždíme v cca 19hod do Prahy.
Michal Schauhuber, 19. 9. 2022
