Túra v Zillertalských Alpách
Už od června jsme měli jasno – pokusíme se vylézt na třetí nejvyšší horu Zillertálských Alp – Olperer (3476 m). Těšíme se, že zase po čase využijeme naše kompletní vybavení, tedy mačky s cepíny.
Pátek 1. 9. 2023
Vzhledem k příjemně krátkému dojezdovému času se scházíme „až“ v 6:30 na Tyláku v tradiční sestavě (Petr Slapnička, Vláďa Janouš, Michal Žák a má maličkost). Snídani i kafe dáváme již tradičně až v Mekáči u Rozvadova, kde také natankujeme a kupujeme rakouskou dálniční známku. Přes Mnichov míříme směrem na Brenner, platíme poplatek 11 € a pár km za mýtnou branou odbočujeme z dálnice na parkingu ve Vals (za vesnicí St. Jodok am Brenner), kam dorazíme zhruba ve 14hod. Jsme příjemně překvapeni, že se zde nemusí platit, na což úplně zvyklí nejsme. Obědváme, každý si přibaluje petku vody a snažíme se co nejvíce odlehčit batohy alespoň od oblečení, aby nás výstup tolik nebolel. Předpověď je příznivá – slunečno, bez bouřek na celý víkend. V blízké turistické hospůdce dáváme na zahrádce tradiční weizen a v 15:30 pohodovým tempem vyrážíme k chatě Geraer Hütte ve výšce 2324 m. Čeká nás tedy vystoupat 1000 výškových metrů.
Okolní údolní krajina je nádherná, plná syté zeleně s velkým množstvím pokojně se pasoucích mladých kravek, na které jste si mohli i sáhnout. Až k dolní stanici lanovky, odkud se posílají zásoby až k chatě, stoupáme po široké kamenné cestě zhruba 30 min. Cestou nás předbíhají skupiny mladších horalů, ale také se znatelně lehčími batohy. Od lanovky nás ukazatel nasměruje do prudkého nástupu ve stráni, kde se po pár minutách už velmi slušně zapotíme. Pak už stezka míří poměrně schůdným stoupáním ve stínu borovic a po další půlhodince vycházíme do otevřeného prostoru horských luk. Samozřejmě se pravidelně střídáme o nošení několikakilového 40 metrového lana.
K chatě přicházíme za cca 3,5hod, tedy o něco déle než předvídal ukazatel. Celkem jsme ušli 8,5 km. U chaty se potkáváme se skupinou znatelně znavených horalů, kteří nám vypráví, že výstup na Olperer byl velmi náročný, protože před pár dny napadl sníh, takže kamenné plotny byly kluzké, takže museli být opatrní. Celé jim to trvalo 13 hodin, což nás dost znervóznělo.
Domlouváme s obsluhou chaty polopenzi a usazují nás k poslednímu volnému stolu. Dostáváme velmi dobrou polévku, lasagne a tiramisu jako dezert. Petr tradičně upozorňuje, že nejí sýr a tak mu nakonec přinesou kopec těstovin s masem. Takže na tom vlastně vydělal. Debatujeme nad zítřejším výletem, a nakonec upřednostňujeme „normálku“, která sice nebyla tak exponovaná, ale zase o dost delší. No uvidíme… Večeři zapíjíme pár pivkama a místní hruškovou kořalkou. Za polopenzi, kterou jsme si vlastně ani nemohli vybrat, nakonec každý platíme 40 €. Ubytování máme zamluvené už od června a doplácíme dalších 30 € za noc. Dostáváme samostatný pokoj se dvěma palandami, což velmi oceňujeme. Jen je nepříjemné, že do pokoje se vstupuje přímo z jídelny.
Po absolvování nezbytné hygieny se pak snažíme usnout a nasbírat síly na zítřejší náročný den. Dopředu tušíme, že nás čeká další bezesná horská noc.
Sobota 2. 9. 2023
Dle doporučení obsluhy objednáváme snídani na 5:30, abychom stihli naplánovanou túru. Už od 5hod jsme ale všichni vzhůru a podle tmavých pytlů pod očima je nám jasné, že nikdo neusnul na déle než pár hodin. Klasika.
Ke snídani si dáváme šunku, sýry, marmeládu a zapíjíme to čajem, džusem i kafem. Snažíme se co nejvíce zavodnit. Zhruba v 6:30 vyrážíme do sedla Alpeinerscharte (2959 m), kam dorazíme za 2,5hod. Cestou míjíme zbořené kamenné základy kamenné budovy a zamřížovaný vstup do šachty ve skále. Před 2. světovou válkou se zde totiž těžila ruda a vzácné kovy.
Z lehce zasněženého sedla jsou krásné výhledy na další vrcholy. Teď nás čeká psychologicky náročný sestup cca 300 výškových metrů, odbočení doleva a pak zase postupné stoupání až k vrcholu Riepenkopf (2859 m), který byl součástí hřebenu směřujícímu až na Olperer. Odsud ukazovaly Mapy.cz k vrcholu nějakých 2,5 hodiny, což však vyhodnotíme jako totální nesmysl, když vidíme náročný kamenný terén a sněhové pole pod vrcholem. Museli bychom vystoupat 600 výškových metrů a odhadujeme, že by nám to trvalo min. o hodinu déle. Takže bychom na vrcholu mohli být až tak v 16hod a pak by nás čekaly min. další 4 hodiny sestupu, o kterém jsme ale neměli moc informací. Vyhodnotili jsme to hned jako nepřijatelný hazard. Není kam pospíchat, tak si na vrcholu chvíli dáchneme, v překrásném počasí se kocháme výhledy na přehradu Schlegeisspeicher pod námi a okolní vrcholy v dáli na hranici s Itálií a pozorujeme nadšeně řvoucí paraglajdisty, kteří startovali odněkud pod vrcholem Olpereru a skvěle si to užívali.
Zpátky se vracíme úplně stejnou cestou, což je pro nás nesmírně frustrující, protože moc dobře víme, co vše zase musíme nastoupat. Cestou pozorujeme sílu uvolněné kamenné laviny, která je však hodně daleko na to, aby nás jakkoliv ohrozila. Nabíráme vodu z horské říčky, protože nám už došla a zpět do sedla Alpeinerscharte nám to trvá dalších 3,5 hodiny. Každou půlhoďku se poctivě střídáme o lano. Ze sedla nás ještě čeká několikahodinový sestup. Trochu se odděluju od ostatních, protože mě silně namotivovala sprcha, která však byla otevřená jen do 17:30. Proto poslední půlhodinu fofruju po kamenné cestě a daří se mi překvapit i vypaseného huňatého sviště, který se tam vyhříval a s pištěním se utíká schovat pod velký kámen. Nakonec se mi daří do chaty dorazit před 17:30, takže vlítnu do sprchy, ale zjišťuju, že teplá voda je jen na žeton. Už není čas a tak se holt sprchuju studenou vodou. Takže závěrečná fofrovačka byla naprosto k ničemu…
Celý dnešní výlet nám trval 11 hodin a celkem jsme ušli něco přes 15 km. Nastoupali jsme 500 metrů, dalších 300 klesli, pak je zase nastoupali a při zpáteční cestě to samé. Takže žádná nuda. K večeři dostáváme jakýsi předkrm z čočky, jelení guláš s polentou a kynutou buchtu. Zapíjíme to radlerem, kafíčkem, tradičním schnapsem a okolo 21hod uléháme na kutě už dost vyřízení.
Neděle 3. 9. 2023
Tentokrát byla noc o dost příjemnější než ta předchozí, i když k dokonalému vyspání to mělo stále dost daleko. Snídani jsme domluvili na 7hod, ale vzhledem k tomu, že jsme byli vzhůru už dlouho předtím, tak jdeme snídat dříve než se do jídelny nahrne zbytek chaty. Okolo 8hod pak vycházíme zpět do údolí. Ze začátku je lehce pod mrakem, nohy pekelně bolí a tak si sestup v klidu a bez stresu užíváme, vychutnáváme horský vzduch a okolní parádní přírodu.
Za nějaké 3,5hod se opět usazujeme na zahrádce v hospůdce Touristenrast. Kromě weizenu si objednáváme i gulaschsupe. Pak už nám zbývá jen chvilka než dojdeme na parkoviště, kde se umýváme v horském potoku a převlékáme do čistého. Cesta do Prahy probíhá naprosto bez problémů, jen asi 20 min popojíždíme v zácpě před Mnichovem, ale jinak se žádná katastrofická dopravní předpověď nekonala jak nás strašily zprávy z domova kvůli návratu školáků z prázdnin. Okolo 20hod nás pak Petr postupně rozveze do našich domovů.
Michal Schauhuber, 5. 9. 2023
